Nácvik terapie - dolní žebra - leh na zádech

Polohoha pacienta: klient leží na zádech na kraji stolu, rameno na straně mobilizace mírně přesahuje okraj, hlava je v případě potřeby lehce podložena pro vyloučení záklonu. Paže na mobilizované straně je v předpažení, zevní rotaci,  loket ve flexi 90 – 100 st., předloktí ve středním postavení. Loket je v základním nastavení nad ramenem, to však v případě potřeby můžeme upravit posouváním po přímce určené ramenem a příslušným sternokostálním skloubením. Dlaň je uvolněná.
Postavení terapeuta: stojí na mobilizované straně klienta na úrovni jeho boků , čelem k jeho hlavě. Bližší ruka palpuje funkci snopců m. pectoralis maior  v zóně dolního mediálního prsního kvadrantu,  druhá se opírá středem dlaně o mediální epikondyl numeru klienta. 
Provedení: Terapeut vyhledá nastavení, v němž se aktivují snopce m. pectoralis maior, které se upínají do oblasti příslušného sternokostálního skloubení. V nalezené poloze provede facilitaci izometrickým odporem, popř. excentrickým protažením příslušného svalového snopce. 
Následuje pasivní pohyb paží podél stolu ve směru od boků kraniálně. Paže klienta je přitom v maximálním uvolnění, flektována v lokti         a pohyb je spojen s postupnou vnější  rotací v ramenním kloubu. Mobilizační pohyb lze podle potřeby několikrát  zopakovat, připomíná potom ležatou osmičku. Mobilizační pohyb lze zúžit na polohu maximálního /ale něžného/ protažení příslušného svalového snopce.
Chyby: nedostatečně zacentrované rameno během facilitace,  chybně nastavený úhel v rameni a  lokti  během mobilizace, agresivní tlak na ruku klienta /potřebné předpětí v rameni dostatečně vytváří váha klientovy ruky/.
Poznámka: jednotlivá žebra se od sebe liší jen úhlovým nastavením při facilitaci které také následně, při pasivním mobilizačním pohybu, odpovídá úhlu, v němž se při mobilizaci klade důraz na souhyb do vnější rotace v ramenním kloubu.